Oligofrenie

Oligofrenie je z řečtiny převzatý výraz pro slabomyslnost, oligofrenik je člověk nedostatečně vyvinutý v oblasti rozumového vnímání a chápání a důsledkem toho nesamostatný.

Oligofrenie bývá také důsledkem poruchy zvané Downův syndrom, celkové mentální retardace, kdy se objeví i charakteristické fyzické defekty – velká hlava a jazyk, malé oči, kožní řasa, krátké končetiny apod. Dělí se do několika stádií podle hraničních pásem inteligence.

Jak dochází k postižení?

V odborných vyjádřeních najdeme oligofrenii rozdělenou na primární a sekundární.

Primární oligofrenie představuje dolní hranici inteligenčního pásma, na úrovni debility, která má dědičný původ.

Sekundární oligofrenie může být důsledkem prenatálního poškození plodu, jako jsou záněty v těle matky, nedostatek kyslíku při porodu, některých vitaminů a podobně, ale může nastat i během života, vlivem virózy postihující vývoj mozkové tkáně nebo úrazu mozku. Z psychologického hlediska není oligofrenik člověk, který je rozumově pod úrovní daných měřítek, ale inteligenčně nad úrovní debility – tady se mluví o tzv. slaboduchosti.

Jednotlivá stádia oligofrenie

Oligofrenie je buď vrozená, nebo získaná brzy v dětství vnějším vlivem, řadíme k ní však i tzv. pseudooligofrenii – vývojové opoždění v důsledku sociální zaostalosti a jiných negativních vlivů v prostředí, kde jedinec žije a vyrůstá. Obecně se oligofrenie rozděluje do tří stádií :

  • Debilita – lehčí postižení, kdy je člověk schopen základních a jednoduchých forem vzdělání a může navštěvovat zařízení typu pomocných škol s jistým procentem úspěšnosti.
  • Imbecilita – děti nejsou schopné jakkoli se vzdělávat, ale je možné jim pomoci vhodným způsobem výchovy k osvojení návyků a pravidel důležitých pro život.
  • Idiocie – těžká forma postižení, neschopnost vzdělání ani základní výchovy, nutná ústavní péče a neustálý dohled.

Vyšetření pomocí měření IQ neurčuje a nemůže určit přesnou hranici mezi jednotlivými stádii, je však přesto důležité k přibližnému usměrnění a zařazení závažnosti demence do správných kritérií.

Podle mezinárodní statistické klasifikace jsou to tato pásma

  • debilita (IQ 52 – 67)
  • imbecilita (IQ 36 – 51)
  • idiocie ( IQ 20 – 35)
  • těžká idiocie (IQ 19 a méně)

Povahové rysy a vlastnosti oligofrenika

Každý oligofrenik může být ve stejném inteligenčním pásmu trochu jiný, proto i k výchovným metodám se přistupuje individuálně.

Idioti nejsou schopni se o sebe postarat, nechápou hygienické návyky, co se děje kolem nich, nerozeznají nebezpečí a nemají pud sebezáchovy, mnohdy se nenaučí mluvit, mohou být agresivní. Jsou celkově odkázáni na pomoc druhého, žijí v ústavním prostředí s odbornou celodenní péčí.

Imbecilové se většinou naučí špatně mluvit, jsou schopni naučit se jednoduchým činnostem a úkolům. Jsou celkově nešikovní, ale mohou vykonávat jednoduché, nenáročné práce a vychodit pomocnou školu.

Debilové a slabodušší jedinci vychodí pomocnou školu, s potížemi mohou dokončit i základní vzdělání. Jsou schopni určitým věcem porozumět a naučit se lehkou, pravidelnou práci, chodit do zaměstnání. Mohou žít v domácím prostředí, většinou však potřebují stálý dohled.

K lidem postiženým oligofrenií je nutné přistupovat s velkou trpělivostí. Někteří jsou velmi důvěřiví, hodní, poddajní a snaživí, jiní jsou uzavření až asociální, mohou mít záchvaty vzteku a nekontrolovatelné agrese.

Oligofrenie patří do témat

Přidat příspěvek k tématu

* Povinné pole

Handicapovaní patří do témat

Adresář

Diskutujte na téma Handicapovaní

Píšeme jinde


Zdravě.cz na Facebooku